Jmenuji se ER OSMIČKA. Mám charakteristický poznávací znak a tím je prolis na kapotě a asymetricky umístěné logo Renault. Nicméně jsem nikdy v ČR nebyl tuctovka a tak po letech když se řekne, jak vypadal Renault R8 málo kdo ví.
V roce 1964 mě vyrobil francouzský závod Renault Bilancourt/Seine jako modelový typ R 1130 s motorem 956 cm³. Byl jsem zakoupen ředitelem školy v Mototechně n.p. Liberec pod číslem faktury 70185 a nejprve jsem jezdil na SPZ: JN 42-40. V roce 1969, konkrétně 4.11 si mě za 60 000 Kč zakoupil druhý majitel. Najeto jsem měl 48 100 + 12 000 (odpojený tachometr). Pak pravděpodobně se jezdilo až do 3 února 1971 na původních SPZ. Od února jsem získal zápis do TP a jezdil na SPZ: SM 80-56. Pod nimi jsem setrval až do dnešní doby.
Mám i pár dalších drobných informací o mém životě.
8.6. 1983 jsem měl na tachometru 59 440 (pravděpodobně druhé kolo tachometru - neb jej mám do 99 999 - čili reálných 171 440 km) a spotřeba za kterou jsem tehdy jel byla podle výpočtu 6,3 l / 100. Podle záznamů jsem v zimě jezdil na kratší trasy za 7,22 l / 100.
V roce 1992 v červenci mi na tachometru svítilo 05254 km. 3.9.2005 jsem měl na tachometru 54 101. Dnes mi na tachometru svítí 62 449. Pokud by to byl můj třetí nájezd pak mám celkem 274 449 km. Může se to zdát hodně, ale uvážíte-li, že jsem jezdil až do roku 2008 jako každodenní vozidlo, pak jsem ročně ujel za 44 let něco kolem 6 000 km ročně. Což není až taková porce. Nicméně to ukazuje na obrovskou mechanickou odolnost a šikovnost mého druhého majitele, který si mě servisoval výhradně sám včetně přezouvání a vyvažování pneumatik. Uměl mě vyvařit, vyrobil si na mě výfuk s tlumičem z Wartburga. Seřizoval motor. Repasoval převodovku. Jsem z doby, kdy se automobil dal v šikovných rukách opravovat a provozovat velmi dlouho.
Zažil jsem také dvě vážné nehody, které málem ukončili můj život.
Dne 9.3. 1971 (tachometr 58 950) jsem zažil havárii s autobusem, viník nehody byl řídič autobusu pan Karel V. z podniku Stavoprojekt Liberec. Stalo se to u Jiránkovi Tiskárny v Turnově. Poškozen přední nárazník levá strana, blatník, znak Renault, chromovaná lišta, kapota, chromovaný rámeček světlometu, světlomet, maska. Oprava vyrovnáním blatníku, levý nový, kapota nová, nový světlomet a znak. Barvu stříkal p. Bobek v Mnichově Hradišti.
Dne 3.9.1976 jsem zažil druhou nehodu. Byl jsem se svými majiteli na dovolené na Slovensku. Hned první den na křižovatce v Bytči svítilo oranžové světlo na semaforu. Přibrzdil jsem, když světlo nezhaslo a zastavil na semaforu, po cca 5 vteřinách do mě narazil trambus (Škoda RT 706, SPZ: PX 05-13 - Považská Bystrica), řídil pan Dušan M. adresou Červený Kameň z ČSAD ILAVA. Rozbit byl celý zadek. Zadní blatníky, čelo, světla, nárazník, zadní kapota, vodní čerpadlo, ventilátor, řemenice, chladič, gumové hadice, termostat, , přepážka, vyrovnávací nádržka, rámeček poznávací značky, znak Renault, přední sedadla se vyvrátila z pojezdů a to majitelům pravděpodobně zachránilo život, protože hlavová opěrka v té době nebyla standardem. Oprava proběhla nákupem nových dílů, gum. hadice, termostat, vyrovnávací nádržka, vodní čerpadlo, řemenice, ventilátor (6 lopatek), motorová přepážka, silentbloky k převodovce, zadní světla. Blatník levý zadní, pravý zadní, kapota zadní, čelo zadní, nárazník levá část, chromové šrouby nárazníku, chladič. Všechny díly bez práce stály 6 626,50 Kčs vč dopravy rozbitého vozu ze Slovenské Bytče. Pojišťovna tehdy uhradila 6 050 Kčs.
Na foto z dubna 1982 v Mladé Boleslavi
Jednu dobu jsem měl i závodní pruhy a světla po kterých mám ještě na nárazníku stopy. Někdy v roce 1970.
Doprovázel jsem i novomanžele na svatbu, mezi tehdejšími škodovkami jsem byl výjimečný kus. To bylo 18. 12. 1980.
Jednu chvilku jsem měl kamaráda, na kterého ale nebyl vůbec čas a neměl papíry, tak šel později na prodej.
Moje poslední jízda před odstavením, foto ze dne 4.10. 2008